Kapitální či hlavní hříchy patřily spolu s kontrastními ctnostmi k východiskům morálního i politického myšlení západní civilizace. S nástupem moderní politiky však z jejich stínu stále výrazněji vystupují nekanonická pokřivení lidské povahy, pro něž si Judith Shklarová vypůjčuje Montaignovo označení „obyčejné neřesti“. Krutost, pokrytectví, snobství, proradnost a misantropie nejsou jen přímočarým zlem. Ukazují dvojznačnost a náročnost liberální morálky, ochotné přijmout rozpory a hrozby plynoucí z osobní svobody. Obyčejné neřesti jsou vetkány v nejrůznějších způsobech jednání vládců i poddaných a k představení této mnohosti pomáhá Shklarové dlouhá řada autorů, mezi něž patří Montaigne, Montesquieu nebo Nietzsche, stejně jako Shakespeare, Dickens, Hawthorne a Jane Austenová. Místo „velké teorie“ vyžadují tyto neřesti zájem o zdánlivé drobnosti, vyjevující skutečnou a často rozpornou motivaci všech, kdo se účastní společenského života.

Jako průřezová sonda do proměn evropské mentality tak kniha může být pro odborné zájemce přínosná. Jako návod, jak se chovat ve světě současném, by snad mohla být užitečná také, ale její jazyk je na to poněkud starosvětský. Autorčina realističnost by přitom zřejmě nebyla na škodu: „Všichni se někdy chováme přehlíživě a jsme ostatními na oplátku ignorováni v důsledku plurality našich rolí a zájmových skupin.“
Jan Lukavec (iLiteratura.cz, 9. 10. 2023)

---

Shklarová pak v pěti oddílech postupně analyzuje právě krutost, pokrytectví, snobství, proradnost a misantropii. Činí tak za pomoci literárních a filozofických děl, ale i vhledů do politiky evropské a samozřejmě americké. Hodnotově jsou Obyčejné neřesti obranou liberalismu, který je ohrožován relativismem a lhostejností.
Josef Chuchma (ČT Art, literární tip, 16. 11. 2023)