Kniha na jednom místě systematizuje nejdůležitější studie české rozhlasové teorie, ty navíc doplňují překlady dvou vlivných zahraničních studií. Ve čtyřech oddílech jsou zde představeny dvě desítky studií teoretiků i praktiků rozhlasové tvorby, cílem antologie je nabídnout dosud neexistující komplexní rámec teoretického myšlení o rozhlasové tvorbě. Z hlediska předmětu zkoumání se jednotlivé články orientují na literární a dramatickou rozhlasovou tvorbu, tematizují zásadní otázky rozhlasového tvůrčího procesu (dramaturgie, režie, herectví), otázky auditivní adaptace literárního díla a žánrologie (Jan Lopatka, Rudolf Matys), východiska metodologicky ukotvené analýzy rozhlasového artefaktu (Götz Schmedes, Elke Huwiler) a teorie rozhlasové inscenace (Alena Štěrbová, Jan Vedral).
Kniha po mnoha desítkách let zpřístupňuje texty, které zůstávaly čtenářům nedostupné, přitom tvoří páteř českého myšlení o rozhlasové tvorbě (Václav Růt, František Kožík, Olga Srbová), nabízí také cenné teoretické příspěvky samotných tvůrců (Jiří Horčička, Josef Melč, Josef Henke). Kniha je určena všem zájemcům o rozhlasovou tvorbu, zájemcům o literaturu a její adaptace, teoretikům i praktikům, v neposlední řadě pak také pedagogům i studentům příslušných oborů.