Když 12. března 1930 Alois Jirásek zemřel, bylo nesporné, že odešel největší, nejvýznamnější a nejuctívanější současný spisovatel nejen český, ale tehdy také československý. Tuto pozici na piedestalu národní úcty hronovský rodák zaujímal již od sklonku 80. let 19. století. Je zřejmé a jisté, že Jiráskovo dílo bylo takřka od samého začátku chápáno jako politikum, a to nejen všemi českými politickými stranami, ale také rakouskými státními místy; (...) a zůstalo jím dodnes. (...)

Je nonsens vytýkat Jiráskovi záměrnou falzifikaci dějin, jak se zhusta dnes děje, například v souvislosti s dobou pobělohorskou. Nejméně dva badatelé (A. Stich a Vít Vlnas) prokázali, že A. Jirásek jako vysokoškolsky školený historik této době rozuměl, měl pro ni daleko větší smysl a o ní daleko větší znalosti, než mnozí dnešní kritici. (...)

V dobách největší Jiráskovy popularity a ještě nějaký čas poté převládlo mínění, že Jiráskovo dílo jsou jakési beletrizované české dějiny, a vše, co zde stálo, se pokládalo za historickou pravdu. Sám Jirásek si takový přístup svých čtenářů nepřál. Smyslem této publikace je představit Jiráska takového, jaký skutečně byl, bez iluzí a příkras.
(z Úvodu)

Vydalo k 160. výročí narození Aloise Jiráska v roce 2011 Muzeum Náchodska - Regionální muzeum v Náchodě.