V knize s názvem Věda je život, život není věda, se v rozhovorech představuje osm významných osobností naší Jihočeské univerzity. S většinou z nich jsem se dobře znal, některé dokonce spolu se mnou stály u zrodu Jihočeské univerzity, která vznikla v předvečer svátku sv, Václava 1991. Velikou radost měli tehdy především vysokoškolští učitelé, které předchozí režim vyhnal jako nepřizpůsobivé učitele z vysokých škol v Praze a uklidil je na ústavy akademie v Českých Budějovicích jako vědecké pracovníky se zákazem vyučovat.
Jako děkan pedagogické fakulty, jedné ze dvou, která tehdy existovala, jsem se stal jejím prvním rektorem. Celých následujících šest let ve funkci rektora a pozdější tři roky ve funkci prorektora jsem se nikdy nepovažoval za šéfa, ale za služebníka naší univerzity. Díky tomu jsem vždycky snadno našel přátele mezi kolegy, pracovníky rektorátu i studenty, kteří mi radili a pomáhali formulovat má rozhodnutí.
...Jsem moc rád a vděčný, že důležitou část svého profesního života jsem mohl spojit s Jihočeskou univerzitou a službou pro ni. Vážím si lidí, kteří stáli u jejího zrodu, pracovali zde a dosud pracují, a kteří předávají štafetu vědění a poznání dalším generacím. Ať jsou tahle knížka, rozhovory v ní a osudy respondentů pro čtenáře a studenty inspirací a zároveň poučením, že ne všechno se dá získat snadno a hned, bez odříkání nebo obětí.

Jiří Divíšek, rektor Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích (1992-1998)