Autorská adjustace, tedy příprava uměleckého díla k vystavení samotným tvůrcem, je často na okraji divákovy pozornosti a stejně tak je marginalizována v dějinách umění. Výstava IN MARGINE upozorňuje na umělecké zpracovaní rámů, soklů nebo i vitrín. Právě nyní můžeme hovořit o určité romantizující renesanci používání výrazných principů napomáhajících autorovi vtáhnout diváka do světa uvnitř rámu podobně jako magické portály teleportující do jiné dimenze. Pro některé umělce proces tvorby nekončí blindrámem, sochou umístěnou na univerzální sokl a objektem uzavřeným do sterilní unifikované vitríny jako pod skleněný zvon. Tvůrčí osobnosti, které jsou schopny vykročit z předem vytyčené zóny, však samy často mohou stát na okraji umělecké společnosti. Jejich důsledná a mnohdy obsesivní, senzuální práce s adjustací ukazuje snahu o všestranné zpracování ve smyslu totálního umění. Můžeme však také narazit na konceptuální polohu, kterou je hra s významovou rovinou adjustace a její doslovná neviditelnost.