Kniha amerického politologa a historika, specialisty na kultury jihovýchodní Asie (Thajsko, Indonésie, Filipíny) si klade zásadní otázku, proč v dobách komunistického internacionalismu a následné globalizace přežívá a sílí nacionalismus. Nejde jen o politický nebo ideologický jev ani o návrat k slavné historii nebo tradicím. Právě v jižní a jihovýchodní Asii vzniká národní povědomí a vědomí u etnicky značně diferencovaných celků. Podle Andersonovy teorie je národ především společenstvím vzniklým v představivosti, která se rozvíjí pomocí moderních komunikačních technologií (počínaje knihtiskem), vlivem literatury (zejména moderního románu) a žurnalistiky. Na rozdíl od náboženského společenství, které se formuje v kontinuálním čase „posvátné historie“, čase, jenž má jasný smysl a je zasazen do věčnosti, vzniká národ jako „společenství v představách“ jednotlivců v „prázdném“, sekularizovaném a mechanizovaném čase moderního světa. Přínosem knihy je i sledování vzniku moderních národů na americkém kontinentě a vlivu těchto procesů na vývoj nacionalismu v Evropě.

Každopádně Andersonova kniha je dobře napsaná a postupně si získala velký vliv. O tom svědčí i to, že do roku 2006 vyšla ve 27 jazycích. Její autor ke knize později připojil kapitolu, v níž sleduje právě historii její recepce i jednotlivých překladů. S trochou trpkosti poznamenává, že zatímco v Británii byla kniha téměř okamžitě recenzována předními vědci, v Americe, kde „kvalitní seriózní tisk“ nikdy neexistoval, si jí téměř nikdo nevšiml. Mnohé překlady do jazyků východo- a středoevropských zemí ten český o dost předběhly: srbochorvatsky vyšly Představy společenství už roku 1990, editoři prý tenkrát doufali, že publikování knihy pomůže v boji proti vzrůstajícímu nacionalismu a mýtomanii jednotlivých komunit Jugoslávie. Takový vliv ale zvláště odborné knihy bohužel většinou nemívají. I tak ale stojí zato Andersonovu knihu číst. Když totiž její autor tvrdí, že úspěch jeho knihy „nemá ani tak mnoho společného s jejími kvalitami, ale spíše se skutečností, že původně vyšla v Londýně“ a v jazyce, který má celosvětovou hegemonii, je to od něj nepochybně projev přehnané skromnosti.
Jan Lukavec (www.iliteratura.cz, 3.4.2009)