Úvodník
Milé čtenářky, milí čtenáři,

mnozí z vás si snad vzpomenou na naše tři roky staré číslo s názvem Život do katastrofy (3/2021), které se zabývalo cestami, jak se vyrovnat s klimatickým žalem, a pracovalo s předpokladem neodvratného konce světa, jak ho známe. Až se začtete do čísla aktuálního, budete si pak v této souvislosti možná připadat, jako byste přišli do nějakého jiného dějinného bodu lidstva: jeho příspěvky totiž spojuje naděje, že proces hromadného vymírání druhů lze stále zvrátit, a víra v možnou existenci životního prostoru, v němž mezidruhové soutěžení nahradí mezidruhová citlivost. V existenci jakéhosi Zemědomu.

Jako esej otevírající toto téma jsme vybrali úryvek z poslední knihy Marthy C. Nussbaum, v níž tato americká filosofka argumentuje, proč si zvířata zaslouží prožít utrpení prostý a současně naplněný život stejně jako my lidé, a naznačuje, jak k tomu můžeme vytvořit podmínky. Poté nás dva klasikové britské non-fiction o přírodě, Nan Shepherd a J. A. Baker, postupně vezmou na Skotskou vysočinu a do kopcovité východní Anglie pozorovat sokola, rorýse a další pozoruhodné obyvatele těchto krajin. Nemůže chybět literatura spojená s mořem: zastupují ji básně Dereka Walcotta ze Svaté Lucie či povídka tchajwanského spisovatele Liao Hung-Chiho. A konečně zazní také hlasy národů, které žijí s přírodou v nejtěsnějším sepětí - v povídce Syamana Rapongana z mořského národa Tao z Orchidejového ostrova či řeči náčelníka Hinmatóówyalahtq?ita ze severoamerického kmene Nez Percé, jehož pojednání o vztahu Nez Percéů k půdě, krajině a o jejich statečném boji za spravedlnost číslo uzavírá.

Až si číslo dostatečně vychutnáte a odložíte jej, nezapomeňte se pohodlně usadit a překontrolovat, zda máte na telefonu vypnuté zvonění - to příští bude totiž filmové.

Martin Pšenička